CNBC: Irák a SAE spěchají s budováním alternativních tras pro vývoz ropy

Irácká vláda minulý týden schválila plány zrychlení vývozu ropy prostřednictvím ropovodu mezi iráckým Kurdistánem a Tureckem. Tato trasa vede přes Kurdistán až k tureckému středomořskému přístavu Ceyhan a po plném zprovoznění by mohla více než ztrojnásobit současnou kapacitu vývozu na 770.000 barelů denně z 220.000 barelů. Projekt má posílit iráckou ekonomiku, která je na ropných příjmech výrazně závislá. Podle Světové banky se ropa v roce 2025 podílela na reálném hrubém domácím produktu (HDP) země téměř 53 procenty.

Podobný strategický krok podnikají i SAE. Abú Zabí urychluje výstavbu nového ropovodu ze západu na východ do přístavu Fudžajra, který obchází Hormuzský průliv. Projekt, jehož spuštění se očekává v roce 2027, by měl zdvojnásobit exportní kapacitu státní společnosti ADNOC. Korunní princ Abú Zabí šajch Chálid bin Muhammad bin Zajd Nahaján vyzval v polovině května k urychlení výstavby ropovodu s ohledem na rostoucí globální poptávku po energii.

Irák se nachází v mnohem složitější situaci než jiné ropné státy Perského zálivu, protože většina jeho vývozu ropy je závislá na Hormuzském průlivu, jehož omezení výrazně narušilo obchodní toky. Data ekonomické společnosti QuantCube ukazují, že celkový irácký export od vypuknutí konfliktu prudce klesl, protože země je na této trase geograficky silně závislá.

Podle údajů, které Irák zveřejnil v polovině května, země v dubnu vyvezla přes Hormuzský průliv zhruba deset milionů barelů ropy, zatímco před válkou to bylo přibližně 93 milionů barelů. Analýza společnosti QuantCube zároveň naznačuje, že vývoz z iráckých přístavů v podstatě stagnuje či se výrazně omezil, což potvrzuje vysokou zranitelnost země v důsledku situace v Perském zálivu.

SAE mají ve srovnání s Irákem výhodu v tom, že mohou část své ropy vyvážet i mimo Hormuzský průliv, což zmírňuje dopady jeho uzavření. Země má k dispozici například terminál ve Fudžajře, který i přes poškození během války stále poskytuje alespoň teoretickou možnost pro export velkých objemů ropy díky existující infrastruktuře.

Současně však i tyto alternativní trasy čelí rizikům. Saúdskoarabský ropovod East-West byl v dubnu napaden Íránem a také přístav Fudžajra se stal terčem dronových útoků, které narušily nakládku ropy.

Tyto alternativní trasy ale stále výrazně zaostávají za objemy, které dříve procházely Hormuzským průlivem. Před válkou to bylo asi 20 milionů barelů ropy a ropných produktů denně. Rozvoj náhradních tras navíc vyžaduje rozsáhlé investice, čas a často i mezinárodní dohody, pokud ropovody vedou přes více států.

Průjezd lodí Hormuzským průlivem zůstává výrazně pod předválečnou úrovní a v květnu podle údajů Lloyd’s List klesl na nejnižší bod od začátku konfliktu. Plavidla, která zůstávají v oblasti Perského zálivu, čelí riziku útoku od Íránu, pokud nemají jeho souhlas k průjezdu vyhrazenými trasami, a zároveň mohou být vystavena sankcím USA, pokud s Íránem jakýmkoli způsobem spolupracují.